Chcete-li být šťastní, musíte se naučit žít podle jednoduchého měřítka: dáš – dostaneš. Funguje to jednoduše, bohužel to mnoho lidí (a věřte, že je jich většina) neumí a nedokáže. Možná i vy patříte k lidem, kteří druhým rádi dávají, ale nic od nich nedostávají zpátky. A to je špatně.
Je úplně jedno, jestli se jedná o pracovní, osobní nebo třeba kamarádský vztah. Tak či onak je potřeba nastolit určitou rovnováhu. Pokud tak neučiníte a pokud se nenaučíte od druhých také něco brát, pak nikdy nebudete šťastní. A být v životě šťastný je přece tak úžasný pocit.
Cesta ke štěstí? Neočekávat od druhých nedosažitelné
Dám já tobě – dáš ty mě. Takhle by to mělo fungovat. Nefunguje? Pak je něco špatně. A vy se nemůžete divit, že se cítíte nešťastní, když pořád jen od druhých něco očekáváte, ale oni vám to nedávají. Chcete-li se vydat na cestu ke štěstí, přestaňte od lidí kolem sebe očekávat následující věci.
Druzí se kvůli vám změnit nemusí
Pokud se chceme změnit, měli bychom tak činit kvůli sobě. Rozhodně bychom to neměli dělat kvůli někomu jinému. Vždyť je to o nás. Proto nečekejte od druhých, že se kvůli vám budou měnit. Pokud totiž oni sami nebudou chtít, nic se nestane. A vy budete pořád jen čekat na něco, co nepřijde.
Druzí tu pro vás nemusí být vždy
Mít kolem sebe lidi, kteří jsou tu pro nás, když je potřebujeme, je k nezaplacení. Možná kolem sebe takové lidi máte a v takovém případě máte velké štěstí.
Uvědomte si ale, že oni nejsou povinni být tu pro vás doslova 24/7. Nemůžete očekávat, že kdykoli zavoláte, přiběhnou bez ohledu na to, jestli zrovna neměli na práci něco jiného. Pomoci bližnímu je sice super, ale rozhodně to není povinnost. Tak na to pozor.
Druzí se k vám nemusí chovat tak, jak se ty chováš k nim
Možná kolem sebe máte lidi, pro které sice děláte první poslední, ale oni to nedokážou ocenit. Ano, i takovéto nevyvážené vztahy existují a bohužel jsou poměrně časté. Dokud druhým dáváte, neuvědomí si, co mají, takže jim nedojde, že by měli něco ocenit.
Nemůžete očekávat, že se k vám bude každý chovat tak, jak se vy chováte k němu. Pokud někdo nedoceňuje, co pro něho děláte, přestaňte to dělat a věřte, že v tu chvíli si uvědomí, jaký poklad ve vás našel.
Druzí s vámi nemusí pokaždé souhlasit
100 lidí – 100 chutí. Často se to říká a věřte, že právě ona skutečnost, že je každý z nás v něčem jiný (i když jsou to třeba zdánlivé maličkosti) je naprosto v pořádku.
Kdyby byl každý jeden jako druhý, byla by to nuda. A taky tak trochu zbytečnost. Proto nemůžete očekávat, že s vámi budou druzí pokaždé a za každé situace souhlasit. Lidé musí mít odlišné názory, je to tak v pořádku.
